Spočítala jsem, že v posledních třech letech se rozpadlo manželství pěti mým kamarádkám. Hrůza, ani jsem nevěděla, že jich tolik mám! Dvě z nich to s pomocí odborníků a psychofarmak nějak látají, tři se rozvedly. Dvě z rozvedených válčí jako samoživitelky, třetí si našla nového partnera, který se také rozvádí. Za rozpadem čtyř z oněch pěti manželství stála jiná žena, v jednom případě dokonce starší a ošklivější. Těžké šrámy. Co s tím?
Podobně jako proti úrazům, pomáhá proti bolestivým rozvodům jediná věc: prevence. Tím rozhodně nemyslím zoufalé strategie typu „každý den se něčím překvapujeme“. Naopak, jedinou cestou je nenechat se překvapit, s rozvodem od začátku počítat a být na něj připraven. Nemyslet párově. Nemít společné jméno, účty, plány. Rodičem být každý za sebe. Brát to tak, že vstupem do manželství začíná výpovědní lhůta. Pak je totiž každý další společný rok zázrakem, nečekaným darem a důvodem k blahopřání.