Ta nejvíc divná věc

Stává se, že senzační událost, kterou bychom si chtěli zapamatovat v co nejširším záběru, se nám zkoncentruje do vzpomínky na nějaký zcela nepodstatný detail. Mně se třeba legendární prázdniny v Českém ráji zdrcly do vidiny vzorně oškrábaných mrkví, které nějaká maminka rozdávala svým dětem na nádraží v Sedmihorkách. Na těch mrkvích nebyly žádné šedé šmouhy!

Včera jsem linkovým autobusem projížděla kraj zvaný Hřebečsko, takové vnitrozemské Sudety kolem Svitav. Tipovala jsem, které vesnice asi byly spíše německé a které české, to se pořád pozná. V tašce jsem vezla vysněnou ceduli STAVBA POVOLENA, juj, slunko svítilo. Vtom mezi Kozlovem a Pazuchou… divné, přízračné, zlověstné – stožáry! Betonové sloupy elektrického vedení ve tvaru štíhlých jehlanů s osmiúhelníkovými otvory, viděl to kdy kdo? Tyčily se v řídké řadě napříč loukou jako nějaká obludná umělecká instalace. Doma jsem vygooglila pouze dva snímky, od Michala Klajbana, kterému tímto děkuji. A zas mám vzpomínku.