V noci jsem se vrátila domů z vinárny, muž na mě čekal a stěžoval si, že v době mé nepřítomnosti se mu modelka nejmíň hodinu v kuse posmívala kvůli jeho velkým nosním dírkám. Zpočátku to prý bylo vtipné, modelka je totiž velmi bystrá a vynalézavá, ale svou kampaň stupňovala takovým způsobem, až mého muže (a svého otce) dohnala k slzám. Opravdu se zdálo, že si poplakal. Taková bezcitnost! Kde se to v tom dítěti bere? Slíbila jsem, že si s ní ráno promluvím, a taky že jsem jí posté vysvětlila, že žijeme v křesťanské části světa, takže by se měla naučit předstírat poslušnost a soucit. Vůbec to nevzala a odpoledne nepřišla domů.
Ukázalo se, že zajela k babičce a dědovi a v celém baráku jim umyla okna. Je to hodná holka, to se ví. Kdyby doma někomu nevedly do hlavy tunely, mohl by být v rodině klid.